Tato návštěva měla od začátku poněkud specifický charakter. Ke zrodu tohoto interiéru totiž nepřímo přispěl i časopis Pěkné bydlení.
Rozloha: 84 m2, rodinný dům
V úvodu byla naše vzájemná sympatie a vzápětí kouzlo lipové aleje. Dvě dobrá znamení, kterým se vyplatí důvěřovat. Potom už všechno jde snadno. K tomu samotný dům, respektující esprit staré ulice, vyjádřený ve správných proporcích a nejnovějších současných materiálech. Harmonie kontrastů. – Ing. Edita Cimrová, autorka projektu, autorizovaná architektka, sediarossa.eu
Novostavba nevelkého rožného domu stojí v jedné z nejmalebnějších šamorínských uliček se starší zástavbou, lemovanou alejí podél cesty. Koruny mohutných stromů se v impozantní výšce objímají a vytvářejí jedinečnou zelenou klenbu. „Dům jsme koupili jako holostavbu. Byl úplně prázdný a chtěla jsem, aby nám někdo pomohl s prostorem. Nakoupila jsem si spoustu časopisů a hledala v nich někoho, kdo by mi sedl. Ani ne tak stylem, ale spíše pocitově. A tak jsme se seznámili s paní architektkou,“ vzpomíná majitelka s úsměvem.
pracovna ve dřevě, se stolem po celé délce stěny, otevřenými policemi a dřevěným obkladem na stěně s potištěným vzorem rybí kosti
V pracovně byla priorita vytvořit dostatek odkládacího prostoru. Skříňky na pohledové stěně nad pracovním stolem by působily těžkopádně, proto paní domácí volila otevřené police. Zdroj: Miro Pochyba
Již po prvním setkání bylo zřejmé, že právě paní Cimrová je tou správnou volbou. „Myslím, že jsme si sedli smýšlením i společnými představami o prostoru,“ pokračuje paní domácí. „Já jsem měla spoustu představ, ale potřebovala jsem někoho, kdo by je uklidil.“ Paní Cimrová se tohoto úkolu okamžitě ujala. Svými nápady i se zkušenostmi odborníka se postupně s majiteli dopracovali k výslednému konceptu interiéru. Jak přiznala samotná majitelka: „To, co navrhla, se nakonec vždy ukázalo jako to nejlepší řešení.“
Kuchyně à la oliva
Základ konceptu tvoří přírodní materiály. Jejich hřejivost dotváří doplňky s mírně industriálním nádechem. V kuchyni v původním návrhu byla bílá kuchyňská linka. „To jsem však zamítla. Mám dvě děti, psa…“ směje se domácí. Aby tedy bílé nebylo příliš, protože je i na stěnách, zvolili jinou barevnou variantu. Vítězný odstín olivové zelené do prostoru perfektně sedl.
industriálně laděná kuchyně s kuchyňskou linkou v dřevodekoru a olivově zelené barvě se zástěnou imitující cihlu, s kuchyňským ostrůvkem s potiskem rybí kosti, na který navazuje jídelní stůl s podnoží X a výraznou černou lampou se zlatým vnitřkem
Při vstupu do kuchyně pozornosti neujde výrazná lampa v průmyslovém designu. Zdroj: Miro Pochyba
„Trvalo půl dne, než jsme vybrali tu správnou barvu ze vzorníku. Je naprosto skvělá,“ pochvaluje si spokojená majitelka. Zatímco čela skříněk jsou stříkané, pracovní plochy, police a zástěna jsou laminovány s dokonalou imitací kresby dřeva. Vzhledem k praktičnosti a každodenní údržbě je kvalitní lamino vždy dobrou volbou, navíc je i cenově dostupnější než dřevo.
Originál vs imitace
Na stěnách jsou imitace cihlového obkladu. „Mně se moc líbí cihly, ale když vezmeme v úvahu jejich nasákavost a potom výpary při vaření, mastnotu a jiné faktory, tak jsme zvolili raději klasický gresový obklad s dekorem cihly. A jsem spokojená, vypadá velmi realisticky,“ říká majitelka.
Jídelní stůl, který se opírá o kuchyňský ostrůvek, je rovněž jako kuchyňská linka a převážná část nábytku v domě dělaný na zakázku podle návrhu paní architektky. Designově koresponduje s korpusy linky, jediný rozdíl je jen v materiálovém provedení – na jeho výrobu byl použit masiv.
Málokterý interiér bývá dokončen na sto procent. Rovněž i zde majitelé mají v plánu pár dílčích úprav. Jednou z nich je také instalace celoskleněné posuvné stěny v černém subtilním kovovém rámu mezi kuchyní a chodbou. Bude plnit praktickou funkci – oddělí kuchyni od zbytku prostoru – a zároveň se uplatní i jako dekorační prvek.
Imponuje vám černá? Jak ji však zapracovat do interiéru tak, abyste jej nezahalili do tmy? Jednoduše.
